Dokonalý život

5. srpna 2012 v 18:05 | Al.
Byla jednou jedna dívka, která měla všechno, na co si jen vzpomněla. Chápavé a hodné rodiče, skvělý život, nádherného přítele. Cokoliv udělala se jí povedlo. Po celý život ji doprovázelo štěstí. Jmenovala se Sarah Lee Blacková. Bylo jí 17 let. Chodila na střední školu, zaměřenou na návrhářství. Měla několik dobrých přátel, kteří jí dokázali pomoct, když se necítila dobře. Velkou kopu přátel, kteří tu sice nebyli vždycky pro ni, ale měli ji rádi a ona si jich vážila. Ale nejdůležitější pro ni byla její nejlepší kamarádka Molly. Nejlepší kamarádkami se stali už ve školce. Nerozlučné kamarádky. Molly nebyla tak bohatá, jako Sarah. Občas jí záviděla, ale byla ráda, za svůj život. Sarah totiž musela chodit na různé "rodinné srazy" a večírky. Byly by dobré, kdyby na nich nebyli tetičky, které se zajímaly jen o to, kdy už se Sarah vdá a jestli to s jejím přítelem, Jackem má cenu. Jack. Jeho velkým snem bylo stát se hvězdou v americkém fotbale. Začal ho hrát jako malý kluk a už ho to nepustilo. Sarah z celého srdce miloval. Jen mi na ní vadilo, že někdy dokázala být až moc velká hvězda. Většinou, když šli s Jackem po ulici, kroutila boky, zvedla nos a nasadila pohled " Ihned všichni z cesty, procházíme!". I přes tohle by za ni dal život a ona za něj také. Dokonalý pár…
O této dívce Vám právě budu vyprávět příběh, který je poučný, zábavný a romantický zároveň. Nyní se posaďte a pozorně čtěte, pohádka jedné holky začíná…

" Díky Jarry, nezapomeň, dnes pro mě nejezdi, jedu s Molly do města" křičela Sarah na řidiče v limuzíně, který ji každý den vozí do školy a zpět. Spěchala, protože byla s Molly domluvená, že pojedou už na 7 hodin a pomůžou s chystáním tělocvičny na koncert jedné skupiny, která tam měla vystoupit. " No kde lítáš, už jsem se bála, že nepřijdeš!" volala na ni již z dálky Molly. "Promiň, zaspala jsem. Ani jsem si nestihla vyžehlit vlasy, podívej se, jak vypadám!". Molly se na ni nechápavě podívala a raději nic neříkala. I když jí mohla dokola opakovat, že jí to sluší, ona ji stejně neposlouchala. Pustili se do práce, museli naaranžovat pódium, navěšet na stěny různé fáborky a takové věci. Protože jich tam bylo asi 10, měli všechno za půl hodiny hotové. "Ahojky lásko, Molly, paní učitelko…" řekl Jack a dal Sarah nesměle polibek. "Neboj, já se nedívám" pronesla paní Fredericková, která byla otočená zády a lepila plakát na zeď. Otočila se, projela Sarah a Jacka od shora dolů a dodala: " No, tak už běžte, držet Vás tu nebudu, ale přijďte včas na první hodinu!".

"Tak, nebudeme přeci stát tady, máme ještě asi čtvrt hodiny, co kdybychom si šli sednout na zábradlí?" zeptal se Jack. Sarah ji ještě šla do skříňky pro učebnice a poté si šli sednout na zmiňované zábradlí. Vždy, než začalo vyučování, sedávala tam většina školy. Tentokrát tam nikdo nebyl. Jack si sednul na zrezavělou, oloupanou tyč a Sarah se mu opřela o nohu. " Nevím jak komukoliv jinému, ale mě se jevíte jako dokonalý pár, doufám, že spolu půjdete na ples… i když to je jasné, že?" neodpustila si Molly, když viděla ty dva, jak se k sobě tulí. " No, my totiž jsme dokonalý pár…" odvětila Sarah a zamilovaně se na Jacka podívala. " To jsme, a půjdeme spolu na ples, viď že ano?" zeptal se trošičku zmateně Jack. Oba se na sebe podívali a Sarah si neodpustila vášnivý polibek. Jak jinak také na takovou otázku odpovědět ano. "Víte co, nechám Vás tady samotné, nerada někomu dělám křena" podívala se na Jacka Molly a odešla koupit si něco na snídani. Sarah a Jack se mezitím na zábradlí k sobě zamilovaně tulili. " Takže kohopak to tu máme?! No jistě, Blacková a Davis. Kdo jiný by si také dovolil sedět na zábradlí, na které, pokud vím je zakázáno sedat." Ozval se za jejich zády něčí hlas. Nyl velice křiklavý a pronikavý. " Ehm, dobrý den pane Smithe, omlouváme se, ale my jsme byli jen opření…" snažil se vymluvit Jack. " To my můžete vysvětlit odpoledne, ve 3 hodiny ve třídě 52., očekávám Vás tam!" zvedl pan učitel Smith obočí a podal Sarah a Jackovi lísteček, na kterém stálo, černé na bílém, že budou po škole. " No to si snad ze mě děláš srandu, dneska jsem chtěla jít s Molly na nákupy, super. Určitě nám jen závidí, dědek starý!" řekla Sarah, když byl pan Smith od nich v dostatečné vzdálenosti.
" Vážně?!" zeptala se radostně Sarah. Jack přikývnul a dal jí krásnou, nesmělou pusu na tvář. Vyrazili. Nejdříve obešli obchůdky na náměstí, poté se přesunuli do centra a nakonec do malého butiku. Pracovala tam teta Sarah, Lissa. Obchůdek to byl malý, ale velice pěkný, se spoustou věcí na výběr. "Teto, no neříkej, že ti právě přišla nová kolekce!" vběhla do obchodu Sarah. " Zlato, ano, přišla a je velice, velice pěkná" řekla s úsměvem teta Lissa. Sarah si nakonec vybrala pastelově modrý kabátek a kabelku. " Co myslíš zlato, je tahle kabelka lepší, než ta z toho obchůdku na náměstí?" zeptala se Sarah. Jack se na ni nechápavě podíval a nakonec odpověděl: " No, já nevím, tohle je otázka tak na Molly, já jsem svůj úkol splnil, takovéto holčičí věci, na to se mě neptej, to já ti neporadím." Sarah zůstala stát, jako přibytá. Neměla ráda, když jí něco takového říkal. Nechtěla se hádat, ale ona už byla takové povahy, že na tohle musela nějak odpovědět. " Chceš mi říct, že na nákupy jsi se mnou vůbec nechtěl?! A že jako můžu být ráda, že jsi vůbec šel?! No, dobře, už tě nechám žít, běž si za svými úžasnými kamarády hrát fotbal, dělej si, co chceš!" urazila se a odešla. Jack ani nestačil nic říct, jaký to byl šok. Cestou domů stékaly Sarah po tvářích slzy. Až teď si uvědomila, co řekla. Vracet a omlouvat se jí už nechtělo. S brekem došla domů, zalezla do postele a brečela. Z ničeho nic se ozval telefon. S ubrečenýma očima ho zvedla. " Sarah, slyšela jsem, co se stalo, mám přijít?" ozvalo se z telefonu. " Molly? Ne, nemám ráda, když mě lidi vidí takhle" odpověděla. " Víš, ale no tak, já už jsem tě viděla brečet, jsem tvá nejlepší kamarádka, mě můžeš říct vždycky všechno. Tak co, mám se stavit?" ptala se Molly. " Dobře, jestli chceš a máš čas." Odvětila Sarah a klesla hlavou, protože se jí nechtělo vyprávět všechno ještě jednou. Po chvilce dorazila Molly. Sarah jí šla pořád ještě ubrečená otevřít. Po té, co jí všechno povyprávěla, se ještě víc rozbrečela. Molly ji obejmula a začala ji utěšovat. Zeptala se, proč se neomluvila. Sarah neodpověděla. Ne, že by nechtěla, ale ani ona sama neznala odpověď. " No počkej, půjdete spolu teda na ples?! Prosím, řekni, že jo. Já už jsem Vás viděla vprostřed parketu, jak spolu tančíte" začala se svými představami Molly. " No, víš, já nevím, jak se mu omluvit." Řekla sklesle Sarah. Podívala se na fotku s Jackem, když byli na pouti a rozbrečela se. "Zavolej mu, někam si běžte sednout a vyříkejte si to." Navrhla jí Molly. Věděla ale, že Sarah mu stejně nezavolá, nepůjdou si nikam sednout a pokud první krok k usmíření neudělá Jack, neusmíří se. "Víš, já už musím jít, máma chce pomoct s něčím na zahradě. A neboj, to bude dobré. Hlavně se snaž rozveselit, brečením už nic nespravíš." Poradila jí ještě a utíkala domů. Když přišla, ihned zavolala Jackovi, jestli nechce jít ven. Protože neměl co dělat, kývnul.
" Ahoj, tak, co chceš vědět, nebo jsi snad se Sarah nemluvila?!" zeptal se hned Jack. Molly nevěděla, co říct. Nakonec však odvětila: "No, řekla a mrzí ji to, jen neví, jak ti to říct. Už vysmrkala asi 2 krabičky kapesníků." Jack se na ni podíval a podrážděně se zeptal: " A co jako?! Já za nic nemůžu. A vyřiď jí, ať příště přijde sama a neposílá tebe!" Molly trošku zčervenala, pro odpověď ale nešla daleko. " Vím, že tě to taky mrzí. Vím, že za to nemůžeš, ale znáš ji. Pro ni je prostě těžké se omlouvat. Navíc, neposlala mě. Prostě Vám to přeju. Nechci, abyste se hádali." Jack se zadíval do dálky. V hlavě se mu promítly všechny ty hezké chvilky se Sarah. Jejich první rande, první polibek, představení rodičům, první milování. Chtělo se mu brečet. Ale nechtělo se mu omlouvat za něco, co neudělal. "Tak, zkusíš to? Prosím, vždyť ona za to stojí"
Jack začal přemýšlet. Prožili si toho opravdu hodně a jedna hloupá hádka je přeci nemůže rozdělit. " Dobře, omluvím se jí. Ale nechám to až na zítra. Ať to zase nevypadá, že se vnucuju, nebo že jsem zoufalý" řekl. " Zoufalý?! To není zoufalství, ale láska, která by tě měla donutit jít tam teď. I když ti řekne, že vypadá strašně, ať přijdeš zítra, ani nevíš, jak ráda by tě obejmula a už nepustila" odvětila Molly a odešla. Už se jí nechtělo přemlouvat ani Jacka ani Sarah. Tentokrát se do toho plést nebude. Řekla, co chtěla a tímto to končí.

Jack jen tak stál venku, v tmavém parku. Nevěděl, jestli má jít za Sarah teď. Sednul si na lavičku a začal přemýšlet. Vždyť ji miluje. Mohli by spolu být už do konce života. A on si svoji životní lásku nechává proplout mezi prsty. Tohle přece nechce! Zvednul se a běžel k ní. Váhavě přišel ke zvonku. Ale uvědomil si, že ona by ven nešla. Pokud totiž brečela, měla rozmazané oči. Tak zavolal Molly, jestli by jí nemohla zavolat, ať jde ven, že jí počká před domem. " No, dobře, ale dělám to jen proto, že Vám to strašně přeju. Hlavně to nepokaz!" dodala do telefonu. Jack si sednul na zem a opřel se o omítku. Najednou někdo vyšel ze dveří. Byla to Sarah. Vypadala smutně a sklesle. Stoupla si na kraj cesty a rozhlížela se. Jack k ní potichu přišel zezadu a chytil ji kolem pasu. Už chtěla vyjeknout, ale v tom ucítila tu nádhernou vůni. Otočila se. Podívala se na Jacka a rozbrečela se. " Moc se ti omlouvám, za všechno, nikdy tě nechci ztratit" řekl. " To já se ti chci omluvit, byla jsem hloupá a blbá kráva. Je mi to tak líto. Už jen to, že mě musíš vidět v takovémto stavu." Ubrečeně dodala Sarah. " Ale broučku, sluší ti to. Navíc takhle vypadáš kvůli mně. Dokázal jsem tě rozbrečet. To je smutný, ale krásný zároveň" podíval se na ni zamilovaně Jack. " Miluju tě" řekli oba jednohlasně a polibek na sebe nenechal dlouho čekat.
" Nepůjdeme někam?" zeptal se Jack nesměle. Sarah jen přikývla. Rozhodli se, že si půjdou sednout do parku. Bylo to takové posvátné místo. Proběhla tam jejich první pusa, první polibek, první objetí. Sarah to tam milovala. Sednuli si na lavičku. Přesně pod rozkvetlou třešeň. Byla to jejich lavička. Vyryli na ni J+S, do velkého srdce. Jen tak seděli, dívali se do dáli a přemýšleli. Sarah začala vzpomínat. Co všechno už s Jackem zažila. Bylo kolem 12 večer, foukal chladný vítr, ale bylo dusno. Ani jeden z nich ale nechtěl, aby tenhle den skončil. Nakonec volal Sahar její táta, že už je pozdě a že už má být dávno doma. Jack ji šel doprovodit. " Miluju tě, ani nevíš jak moc, udělal bych pro tebe všechno a moc mě mrzí, co se stalo, ale už je to dobrý." Řekl ještě na rozloučenou. " Já tebe taky, hezky si užij zítřejší zápas, nejspíš ho nestihnu, ale počkám tě na zastávce" odvětila smutně Sarah, dala mu vášnivý polibek a pomalu se vzdalovala ke vstupním dveřím. Na tento den ani jeden z nich jen tak nezapomene.
"Tvoji přátelé mě asi nemají moc rádi, že?" řekl Sebastian, který přišel ihned po Mollinu odchodu. "No, víš, vztahy mezi mnou a Jackem jsou poněkud napnuté… Ale to je jedno, kde ses tu vzal? Neříkej, že jsi jen tak přijel, říct mi ahoj a zeptat se, jak se mám…" ptala se Sarah nechápavě. "No, co kdybych řekl, že ano? Že jsem tě chtěl jen vidět. Někoho, kdo mi vždycky vykouzlil úsměv na tváři. Někoho, kdo tu pro mě vždycky byl." Naklonil se k Sarah a tiše ji zašeptal do ucha: "Někoho, koho jsem nikdy nepřestal milovat." Poté jí dal pusu na tvář a pomalu odcházel směrem ke školním dveřím. Sarah jen tak nechápavě stála a nemohla uvěřit, co jí řekl.
Ve třídě o něm musela pořád přemýšlet. Přemýšlet o tom, co jí řekl. O tom, že ani on jí není lhostejný. O tom, že s Jackem jim to v poslední době moc neklape. O tom, že Sebastian je perfektní. O tom, proč se vlastně rozešli. "Slečno Blacková, mohla byste laskavě věnovat pozornost mému výkladu?!" okřikla ji paní Greenová, učitelka biologie. "Jistě, já, jen…" a se slzami v očích utekla ze třídy. Celý den probrečela na lavičce před školou, v domnění, že se tam ukáže. Někdo ji položil ruku na rameno. "Sebe, víš, myslím, že bychom si měli promluvit… o nás, o tom, proč to vlastně skončilo…" řekla Sarah, ale nedomluvila. Když se otočila, uviděla Molly. "No, to byste si asi měli promluvit, taky by sis měla promluvit s Jackem, s někým, kdo tě moc miluje, udělá pro tebe první poslední a s někým, kdo se teď asi dost trápí. Teda, já už jsem si s ním promluvila místo tebe. Uvědomuješ si, že se chováš jako nějaká kurva?! Víš, už jste toho s Jackem prožili dost. Hádky, usmiřování, společné akce, tohle přece nemůžeš jen tak vypustit kvůli někomu, kdo se tu z nenadání objeví!" vytkla jí Molly a naštvaně odešla. Najednou tam přišel Sebastian. "Tak co, jak ses měla celý den?" zeptal se a obejmul ji. "Víš, přemýšlela jsem o tom, co jsi mi řekl, když jsem tě uviděla, podlomila se mi kolena, cítila jsem motýlky v břiše. Ale nevím, jestli je to dobré rozhodnutí, zase si něco začít…" odvětila a smutně se zadívala na nebe. "Sarah, moje beruško, bylo nám spolu špatně?! Ne, měli jsme se hezky, náš vztah byl romantický, založený na důvěře. A rozešli jsme se kvůli tomu, že tvůj táta mě neměl rád. A řekni, nefungovalo nám to lépe, než teď tobě a tomu Jackovi?!" zeptal se a podíval se jí do očí. "No, no… máš pravdu. Byli jsme úžasný pár. Litovala jsem toho tak moc, že to skončilo… Zlato, miluju tě, vždycky jsem milovala a už navždy budu…" řekla a políbila Sebastiana. "Víš co, pojď, mám volný byt, co kdybychom zavzpomínali na staré časy?" usmál se a oči mu sjely k výstřihu. Ruku v ruce šli směrem k Sebastianovu domu.
Další den byla škola plná drbů, co spolu mají, že je viděli, jak šli a kdo to vůbec je. "Sarah, víš, co jsi způsobila?! Zastavila ty dva Molly. "No, co se zase stalo, Jack se rozbrečel, odřekl fotbal, přejedl se pizzou a zmrzlinou?! Nebo se odstěhoval? Ostříhal se? Co tak hrozného se stalo? Neunesl snad to, že už není ten jediný?! Nemůžu za to, že se s tím neumí smířit, to je život." Řekla Sarah a ironicky se usmála. "Pojď miláčku, musíme jít na hodinu" nahodil Sabastian a políbil Sarah. Když se od sebe odlepili, udělali asi 2 kroky, Molly se zmohla jen na jedno, chytla Sarah za ruku, podívala se jí do očí a řekla: "Jack je mrtvý. Skočil pod vlak!" otočila se a pomalým krokem odcházela. Sarah tam jen tak zůstala stát. Nechápala to. Slzy velké, jako hrách jí tekly po tváři. Už to nezmění. Může za to ona. Za všechno… Za smrt toho nejúžasnějšího kluka na světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jsi holka/kluk?

Holka
Kluk

Komentáře

1 malaika-hatia | Web | 27. července 2013 v 10:31 | Reagovat

hezky napsaná povídka, moc dobře se četla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PitaPata Dog tickers